Náš tým statečných
NĚCO MÁLO O NÁS
  • jádro naší sestavy dospěláků tvoří 15 statečných
  • čas od času mezi nás přibude nějaký nováček, kterého upřímně a s radostí přivítáme vřele do naší "rodiny"
  • každý jsme z jiného kouta republiky a máme rozdílná zaměstnání
  • všichni si pro tábor dobrovolně ukrajujeme čas z našich dovolených a prázdnin
  • na tábor jezdíme bez nároku na finanční odměnu, děláme to prostě jen proto, že nás to baví a naplňuje
  • navzájem se podporujeme a pomáháme si i mimo tábor
  • vzali jsme na svá bedra nejen zodpovědnost za děti, ale také za organizaci celého tábora, který pořádáme na sebe v rámci námi založeného Spolku Mráč z.s.
  • naše skvělé programové vedoucí vždy celý rok vymýšlejí a připravují originální program na určité téma, který je uzpůsoben tak, aby si ho mohly užít všechny děti bez ohledu na jejich zdravotní omezení
 
 
      MARTIN - HLAVNÍ VEDOUCÍ / ASISTENT

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Martin - věnuji se rodině, turistice a vaření.

Jak ses k našemu táboru dostal a proč ses rozhodl jezdit?
První rok jsem se byl na táboře podívat jen na návštěvě a jelikož to byla dobrá parta lidí a připadalo mi, že to dává smysl, tak jsem další rok jel už jako plnohodnotný asistent.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Úplně jiný pohled na svět, pokoru, ale i optimismus, vážit si toho, že je člověk zdravý.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Otevřenost a radost postižených dětí/lidí. Netušil jsem, jakou mají radost  z maličkostí i energii dělat všechny ty táborové aktivity.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Těžko říct, všechno je fajn. Jelikož jsem jezdíval sám na tábory, tak mám hodně vztah a takovou mýtickou úctu k lesu, táborovým ohňům, pak mám rád výlety (takže ZOO Jihlava, Telč...), no ale i jiné aktivity jsou super legrace a hlavně se u nich baví děti, takže bych to vážně neprioritizoval.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Ano, ale asi není publikovatelný. 😊
Z těch publikovatelných... Láďa (jeden náš táborník) opravdu padá pomalu. Myslel jsem, že to díky fyzikálním zákonům není možné. Mýlil jsem se. 😊😊😊

     MARIE - ZDRAVOTNÍK / ZÁSTUPCE HLAVNÍHO VEDOUCÍHO / ASISTENTKA

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Jsem obyčejná holka, která se nechala plně uchvátit našim táborem, proto hodně mého volného času padne na jeho organizaci, komunikaci s rodiči, správu webu a všeobecnou přípravu dalšího ročníku. Ještě nedávno jsem svůj volný čas dělila i mezi dokončování vysoké školy, což už si naštěstí mohu odškrtnout a připsat si tak před jméno ta dvě písmenka Bc. Bydlím a pracuji na jižní Moravě a pokud zrovna neřeším nějakou ze svých nejnovějších katastrof či krizí (které až podezřele často přitahuji 😊), tak se snažím co nejvíce svého času trávit s přítelem, kamarády a rodinou.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem jela v roce 2015 a od té doby jezdím pravidelně každý rok. K tomu, abych jela, mě přesvědčila má sestra Kačka, která tou dobou už jela na tábor posedmé. Tenkrát byl tábor ještě pořádán pod jinou organizací a já jsem jela hlavně proto, že v té době jim v kolektivu scházel zdravotník a já mám už od 18 let absolvovaný kurz zdravotníka zotavovacích akcí, tak jsem si řekla proč nevypomoct, když můžu. Navíc mě lákala nová zkušenost a parta skvělých lidí. Zatím jsem ani jednou nelitovala, že jsem se tak rozhodla.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Každý rok na táboře mi dává něco nového, špetku další trpělivosti, odhodlání, radosti a sebeuvědomění. Nejvíce mi ale asi dal úplně ten první rok, díky kterému se mi najednou otočil svět o 180°.
Tábor mi otevřel oči, donutil mě přehodnotit moje priority a pomohl mi uvědomit si, čeho je nutné si v životě nejvíc vážit a co všechno člověk může s klidem hodit za hlavu, protože zjistí, že se zabýval a trápil hloupostmi.
Dal mi neuvěřitelný respekt k rodičům a lidem, kteří se s postižením svých blízkých potýkají každý den.
Ukázal mi, že psychicky i fyzicky zvládnu více, než jsem si o sobě kdy myslela, a že pohled na svět, štěstí a dobrou náladu si určujeme my sami nastavením své mysli, že se nemusíme nechat zmítat okolnostmi.
Naučil mě milovat svět, který tam po dobu těch devíti dní vytváříme, nejen my asistenti, ale hlavně děti, co s námi jezdí. Je to jako nasadit si na 9 dní růžové brýle a žít ve světě, kde si nikdo nezávidí, nikdo si nenadává, nikdo není vyčleněn, nikdo se nepřetvařuje a nepovyšuje a kde platí heslo „upřímnost nade vše“.
Nejvíce si však vážím toho, že mi tábor dal nový domov, kde můžu být absolutně sama sebou, kde mě rozesmějí, když mi do smíchu není, a kde se na ostatní mohu naprosto spolehnout. Jsme tam všichni jako jedna velká rodina, kde se jednotlivé články navzájem udržují v chodu.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Míra energie a radosti, která tam od dětí každým den proudí.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Miluju hru kuželky, kdy my asistenti tvoříme živé terče a děti nás strefují gymnastickým míčem. Je to super příležitost se navzájem zmasakrovat, vypustit trochu páry, zasmát se a ještě u toho pobavit děti našimi kaskadérskými kreacemi. :)

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Mám pár momentů, které mě vždy zaručeně dojmou, které bych možná i dokázala vyjmenovat. Těch, které mě rozesmějí, je ale nespočet a nejde z nich vybrat žádný konkrétní moment. V podstatě ke každé momentce se váže nějaká historka, která mi vyloudí úsměv na tváři. 

     KATKA - PROGRAMOVÁ VEDOUCÍ (DŘÍVE ASISTENTKA)

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Všechny moc zdravím! Jmenuji se Katka, jsem čerstvou absolventkou ČVUT fakulty stavební v oboru vodohospodářství a vodní stavby. Momentálně pracuji jako projektantka vodohospodářských staveb a čeká mě magisterské studium na stejné škole, fakultě, i oboru. Mám ráda děti a zvířata. Ve svém volném čase si ráda čtu, ráda jezdím na výlety, které často spojuji s turistikou. Také ráda trávím čas se svými přáteli, rodinou a svým přítelem.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem jela na tábor v roce 2009, bylo mi čerstvých 18 let. Kamarád, který mne k tomuto táboru dovedl, mi řekl: „Kačko, ty bys s námi měla jet na tábor, úplně by ses tam hodila!“ Napřed jsem nevěděla, jaký tábor myslí, a ze zkušeností se svými dětskými tábory, na které jsem jako malá jezdila, jsem moc nadšení neprojevila. Když jsem se dozvěděla, že by se jednalo o jiný tábor, přepadla mne zvědavost, samozřejmě také obavy, ale převažovala touha zkusit něco nového, zkusit někoho rozveselit, o někoho se postarat. Před tím jsem nebyla s lidmi s kombinovaným postižením v bližším kontaktu. Absolvovala jsem pár organizačních schůzek, tenkrát se ještě jezdilo pod jinou organizací a lidé tam mi přišli strašně fajn a povzbuzovali mě, že se není čeho bát. Věděla jsem, že kdyby náhodou cokoliv, nebudu tam na nic sama. Hned, co jsem se seznámila se svými svěřenkyněmi, věděla jsem, že tohle místo, zkušenost a lidi, budou mojí srdeční záležitostí. A tak se stalo, že v roce 2018 jsem pokořila svůj 10. tábor.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mi dal hodně. Nejde ani popsat, co všechno pro mne tyto zkušenosti znamenají. Dal mi nejen přátele, kteří mě viděli snad ve všech možných stavech (radost, smutek, vztek, únava …) a přesto mi mnozí řeknou – mám tě rád, Káťo, tak i nový pohled na spoustu věcí. Člověk často vídá problémy tam, kde ve skutečnosti nejsou. I já, i teď po tom všem, ale opravdu jen zbytečně. Protože my máme zdravé ruce, zdravé nohy, zdravou mysl, my můžeme problémy řešit, můžeme pomoct. Zajímavé je, že mám někdy pocit, že nepomáhám já jim, ale spíše oni mně. Jsou výjimeční, a proto si zaslouží něco stejně výjimečného. Jsem ráda, že tábor je a že toto jedinečné místo vytváří jedinečná pouta, která se navždy všem zúčastněným zapíšou do duše.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Na táboře mě každý rok něco překvapí. Protože každý rok je jiný. Ale něco, co mne opravdu, ale opravdu překvapilo? Že tito lidé se umí radovat z maličkostí. Přitom my se často neumíme radovat ani z tak velkých věcí jako je to, že jsme zdraví! Buďme šťastní, že jsme zdraví a že díky tomu můžeme zlepšit kvalitu života někomu, kdo tolik štěstí neměl.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Všechno! A to asi úplně. Ale nejraději mám takové, kde jsem v kontaktu s táborníky. Ty okamžiky, kdy Vás třeba z ničeho nic přijde někdo obejmout. Jen tak, protože chce a protože vás má rád.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Za těch 10 táborů by to bylo na knihu! Usmívám se pokaždé při pomyšlení na tábor samotný. 😊

      ZUZKA - ASISTENTKA / ZÁSTUPCE PROGRAMOVÉ VEDOUCÍ

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Ve svém volném čase hodně sportuji, doučuji děti s kombinovaným postižením z dětského domova, ráda čtu, učím se novým věcem a trávím čas s rodinou a přáteli.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem jela v roce 2016 a bylo mi 16.  Ale úplně poprvé to nebylo, protože již od mala jsem tam jezdila s mamkou, která jezdila dříve jako asistentka. Rozhodla jsem se, protože vím, že je to dobrá věc a také proto, že vím jak náročná je péče o tyto děti. Další, co mé rozhodnutí ovlivnilo, je to, že sama mám postiženého bratra.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mi dal, a každý rok dává, 10 dní strávených se super partou lidí. A toho si zároveň i vážím.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Překvapilo mě, kolik lidí je ochotno dobrovolně a neziskově jet na tábor a jak si jsou lidi schopni bez problémů pomoci. Jsem za to vždy ráda.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Jakákoliv činnost je tam dokonalá, protože nejde o činnost, ale o kolektiv, nicméně za mě osobně jsou to pohybové hry, konkrétně například Kuželky. Také Nočník (=noční hra) se každý rok vydaří.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Řekla bych, že nejvtipnější je, jak každý rok jsme úplně vyčerpaní a na konci skoro každý říká, že příští rok nejede, ale moc dobře víme, že za rok zase pojedeme, protože nad tu upřímnou radost dětí nemá nic. Opravdu nic! Je vidět, jak si to užívají a jsou se svými kamarády, kteří jsou na tom stejně. Velmi pozitivní věcí je, že se děti těší na kamarády i na příští rok a většinou už se dopředu ptají, kdo pojede. Ale zaručeně mě rozesmějí fotky, konkrétně tzv. momentky, na kterých vypadá (skoro vždy) každý tak strašně, že to není ani možné.              

     BARČA - ASISTENTKA / ZÁSTUPCE ZDRAVOTNICE

Kdo jsi, čemu se ve volném čase věnuješ?
Jmenuji se Bára. Studovala jsem JABOK - Sociální pedagogiku a teologii. Ve volném čase sleduji sport, ráda čtu a trávím čas s lidmi.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem na táboře byla asi v roce 2011 kvůli povinné letní praxi do školy. Tábor se mi ale tak zalíbil, že jezdím dál.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mi tak nějak navrací zpátky důležité hodnoty, kdy dětský smích a štěstí je vlastně to hlavní.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Když jsem jela poprvé, tak mě překvapilo, jak upřímně a bez problému jsem zapadla do kolektivu. Dál taky bezprostřednost a upřímnost dětí.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Po třetím dnu asi spánek, jelikož ho je nedostatek, tak si ho začínám vážit. Jinak kuželky a Pepošou, kdy děti zpívají na mikrofon jimi vybrané písničky.

     JANA - ASISTENTKA A SRDCE TÁBORA

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Jsem 38letá mamka dvou dětí, z toho jedno je handicapované. Ve volném čase jsou to právě moje děti, komu se věnuji.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem jela na tábor v roce 2013, kdy jsem jela pomoci s asistencí a již jsem u tábora zůstala.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mi dal nové přátele z řad asistentů i dětí. Nejvíc si na táboře vážím upřímných lidí a atmosféry, která tam panuje - pohodová, kamarádská, upřímná a veselá.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Nejraději mám tvoření - vyrábění a výlety.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Z tábora mám samé legrační zážitky. Většinu z nich pochopí jen sami zúčastnění.

     PÁJA - ASISTENTKA

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Jmenuji se Pavla Ernestová. Zatím stále ještě studuji na VŠ. Volný čas trávím ráda procházkami a výlety s přítelem a svými dvěma psy v přírodě, občas trochu sportuju a jsem blázen do pěstování orchidejí.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Na tábor jsem začala jezdit v roce 2017, protože jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů ohledně tohoto tábora a byla jsem zvědavá, jestli na to vůbec mám.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mě naučil si vážit úplně obyčejných věcí a dní, které prožívám. Nejvíce si vážím skvělé party dětí i asistentů a rodičů, kteří nám důvěřují.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Jak se děti dokáží radovat z úplně obyčejných věcí a dokáží si vzájemně pomáhat a podporovat se.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Kromě spánku jsou to asi všechny společné hry a aktivity, při kterých je pokaždé spousta zábavy.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Kristýnky legendární hlášky. 

     LUCKA - ASISTENTKA

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Pracuji jako referent státní správy. Svůj volný čas trávím posezením s přáteli, procházkami
se psem, čtením, občas i běháním.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Na svůj první tábor jsem jela v roce 2017, bylo mi 25 let. Zrovna jsem na to léto neměla
žádné plány, tak jsem si řekla, že to bude zajímavá zkušenost.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Nový pohled na život.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Nejraději mám hry pandy, kuželky a mustangové.

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Asi když Týnka (naše tábornice a milovnice hodinek) zjistí, že mám na ruce hodinky a nechce mi tu ruku pustit.

     LENKA - ASISTENTKA

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Jsem Lenka. 😊 Volného času díky škole a práci moc nemám, ale pokud už ho mám, trávím ho s přáteli nebo se svým psem.

Jak ses k našemu táboru dostala a proč ses rozhodla jezdit?
Poprvé jsem jela v roce 2017, kdy jsem podlehla Marušky ukecávání, abych s nimi jela. A také jsem chtěla zkusit něco nového, poznat nové lidi a vystoupit alespoň na chvíli ze své komfortní zóny, abych pomohla druhým.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Dal mi nové známé a kamarády a spoustu netradičních zážitků. Také vhled do života rodin s handicapovaným dítětem a obrovskou dávku obdivu a respektu k nim.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Otevřenost a bezprostřednost všech účastníků.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Po pár dnech už je to zaručeně polední klid. 😊

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Takových momentů je spousta, bohužel, nebo možná i bohudík, se většina nedá zveřejnit.

Tomáš - ASISTENT 

Kdo jsi, čemu se ve svém volném čase věnuješ?
Jsem Tomáš a je mi 32 let. Jsem zaměstnán jako státní zaměstnanec a ve svém volném čase se věnuji přátelům a aktivně sportuji.

Jak ses k našemu táboru dostal a proč ses rozhodl jezdit?
K táboru jsem se dostal úplnou náhodou v roce 2010 a byl to úplně jiný tábor, a to mě na tom baví.

Co ti tábor dal, čeho si nejvíce vážíš?
Tábor mi dal spoustu zážitků a nových kamarádů. Nejvíce si vážím upřímnosti jak dětí tak asistentů a dobré nálady, která panuje po celý tábor.

Je něco, co tě na našem táboře překvapilo?
Pokaždé mě něco překvapí, ale nejvíce asi s jakou energií se táborníci zapojují do celého programu tábora.

Nejoblíbenější činnost na táboře?
Jednoznačně kuželky. 😊

Je nějaký moment z tábora, který tě vždy zaručeně rozesměje, když si na něj vzpomeneš?
Takových momentů je spoustu. Netroufnu si vybrat ten nejlepší.